Hrad Houska je proslulý příběhy o bráně do pekla nebo nadpřirozených úkazech. Celá ta legenda o bráně do pekla je dobře zpracovaná populárně a komerčně, to beze všeho. Na prohlídce jsem zažil dlouhovlasého průvodce s charismatem, který vykládal hromovým hlasem, jak „kroniky z 9. století“ psaly o jakémsi Húskovi, po kterém se hrad jmenuje, a o bráně do pekla.

Vláda polského knížete Boleslava III. Křivústého byla nesmírně dynamická, plná vojenských střetů, ale také klíčová pro formování středověkého polského státu. Boleslav byl energický a schopný vojevůdce, jehož vláda sice přinesla Polsku územní zisky, ale na jejím konci stála osudná závěť, která zemi na bezmála dvě staletí uvrhla do chaosu.

Hodětínův vojenský řád (správněji Vojenské zřízení Jana Hájka z Hodětína) je mimořádně cenný historický dokument z roku 1413, který představuje vůbec nejstarší dochovaný vojenský řád v českých dějinách. Vznikl těsně před vypuknutím husitských válek na popud krále Václava IV. a stal se přímou inspirací pro slavnější Žižkův vojenský řád.

Na přelomu 50. a 60. let se opět vyhrotily vztahy mezi Přemyslem Otakaram II. a Bélou IV. Příčinou byly opět rakouské země.

Jakoubek z Vřesovic (+1462) byl český husitský vojevůdce a šlechtic, jedna z nejkontroverznějších postav husitského období.

Zřícenina hradu Zlenice letos připomíná třicet let soustavné péče Sdružení Zlenice — spolku dobrovolníků, kteří s tímto místem spojili významnou část svého života. Při této příležitosti jsme položili několik otázek předsedovi spolku Vladimíru Havelkovi.

Connie Lamb svou recenzi na knihu Petera Benjamina Goldena Central Asia in World History uvedla dle mého soudu velmi trefným konstatováním: „Pro mnohé na Západě je Střední Asie poměrně neznámým regionem. Jaké jsou hranice? Kdo tam žije? Jaká je její historie?“ Bohužel se k těmto lidem mohu zařadit, neboť jsem o historii střední Asii a Velké stepi nikdy nejevil příliš velký zájem. Rozhodně si nečiním ambice na tomto prostoru přinášet nějaké zásadně nové informace, nebo snad přinést vyčerpávající syntézu problematiky kontaktů mezi Velkou stepí a středověkou Evropou.

Je horký červenec roku 1346, přesněji 12. červenec tohoto roku a ke břehům Normandie míří flotila anglického krále Eduarda III. a jeho syna, prince z Walesu. V prvních lodicích, s úkolem zajistit bezpečné vylodění, se plaví skupina žoldnéřů, známých jako Psi z Essexu…

Tributy byly původně formou výpalného, poplatkem státu, který nechtěl být napaden (většinou, ale ne vždy vojensky slabšího). Takové tributy nebyly v období stěhování národů a raného středověku ničím neobvyklým. Později jejich význam výpalného ustoupil částečně do pozadí a staly se spíše tradičními a více formálními, začaly nicméně být chápany jako výraz nadřazenosti. Placení tributů bylo spolehlivým indikátorem zahraničních vztahů. V případě jejich zhoršení se poplatek většinou přestával platit, což bylo často záminkou k válečnému tažení a jeho opětovnému prosazení.

Občas sa vraví, že pravda býva zvláštnejšia než fikcia. Rovnako často spolu tieto dve kategórie príbehov úzko interagujú a autorky a autori populárnych fantazijných svetov zvyknú čerpať inšpiráciu práve z rôznych historických kultúr. Inak tomu nebolo ani v prípade giganta modernej fantastiky, britského autora J. R. R. Tolkiena, ktorý vo svojej knihe Návrat kráľa opísal systém varovných majákov slúžiacich na komunikáciu medzi gondorským centrom Minas Tirith a provinciami či (podľa filmov) s kráľovstvom Rohan.