Maršík z Radovesic
Maršík s bratrem Mysliborem, oba z Radovesnic u Kolína (dnes Radovesice), se zakupují na Moravě nejpozději v roce 1386, kdy od Štěpána z Vartnova kupují ves a tvrz v Dětkovicích, Křenovice, Mitrovice, Valdov a Čtětice. Jejich ručiteli byli Petr z Radovesnic, Rudolf z Rokytnice a Ješek z Vyšehořovic. Oba v roce 1391 kupují od Jakuba Konečka (za souhlasu jeho stupníka Mikeše z Vítčic) ve Vážanech dvůr se dvěma poplužími, 7,5 lánů, tři hospody, šest podsedků, v Boškůvkách čtyři lány a dva podsedky. Od Beneše z Tlustomaz, kupují ves, podle níž se píší.
V roce 1402 je Maršík společně se Sulíkem z Konice uváděn jako jeden z věřitelů markraběte Jošta (dvacet kop jihlavským měšťanům), to je zřejmě i důvodem toho, že jemu a jeho manželce Markétě Jošt zapisuje roční úrok dvacet kop grošů v Olomouci; Maršík je v tomto zápisu uváděn jako markraběcí komorník.
Dříve koupené majetky ve Vážanech Maršík v roce 1406 prodává Vznatovi z Melic, zároveň oba vstupují do spolku na vážanské a boškůvské zboží. Tentýž rok je na něj podána žaloba – Anna, žena Beneše z Turovic, sezením na Ostopovicích, na něj podává půhon ve výši 300 hřiven za to, že jeho bratr Myslibor jí zadržoval úroky z Dunajovic. V listopadu 1406 Maršík od Lacka z Kravař kupuje za padesát kop šternberský dům na olomouckém předměstí. O rok později Maršík kupuje jeden a čtvrt pole a podsedka v Bojanovicích (u Kroměříže, tedy těsně vedle svých Křenovic) od Henzlína z Kovalovic. Vznatovi z Melic zapisuje také Tlustomazy.
Maršík v roce 1407 ustavuje poručníkem svých dětí svého bratra Rudolfa z Radovesnic, brněnského kanovníka a plebána v Prusech, a Henzlína z Koválovic. Z toho roku je také listina olomouckých měšťanů, kteří Markétě, dceři Mikuláše Pauchpretela z Krnova zapisují 24 kop platu v Nemilanech – Maršík je zde uváděn jako její ochránce (tutor).
Jako Martin, komorník markraběte, pohání Artleba z Říčan, který dvaceti hřivnami zaručil za Erharta z Kunštátu, o stejné peníze pohání Bedřicha z Říčan a činí poručníkem Herše z Lelekovic.
Dorota, vdova olomouckého měšťana Schembergera, vstupuje do spolku na své majetky v Střížově se svojí matkou Markétou a právě Maršíkem.
Maršíkovi se tyto majetky zřejmě podaří převzít úplně, a tak v roce 1408 celý Střížov prodává Beneši z Láškova. Problém se zesnulým Mysliborem má Maršík (ze Slavíkovic) i v roce 1408, kdy jej pohání Niklas ze Zábřeha o sto hřiven grošů, které mu vzal ve Franštátu Myslibor a z čehož byl Niklas žalován Vilémem z Pernštejna. Maršík byl tehdy nemocen a prvního jednání se proto neúčastnil, později byla jeho pře navíc odložena zemany.
Krátce nato se Maršík, v té době již komorník, stal poručíkem sporu Arnolda z Brna o 400 hřiven za krádež koní, dobytka, zajetí a mučení Arnoldových lidí Vokem z Holštejna. Spor byl vyřešen poklidem. O třicet hřiven (dvakrát) Maršíka žaluje Bohuš z Vidonína za to, že proti jeho vůli drží list dlužní úpis jeho otce židům. V roce 1411 je poručníkem s Janem Helmem z Výškovic ve sporu Helmova bratra Aleše s Janem Weitmullerem. Šlo o majetek v Tamicích, které po smrti Franka dostal od markrabího právě Aleš a Jan mu ho držel.
Maršík je v roce 1412 žalován Oldřichem Štosem z Bránic za to, že u brněnských řezníků a „jiných chudých lidí" slíbil odvaditi. Celá záležitost se řešila pomocí svědků. Spory s Oldřichem pokračovaly i v roce 1415, Štos z Bránic ho žaluje, za to, že nedostal peníze po smrti markraběte. Druhá žaloba se týkala odvadění u chudých lidí, ta byla vyřešena poklidem. Maršík žaluje později také Zbyňka z Dřínového o šedesát hřiven, že byl nesprávně pohnán. Poručníkem Maršík učinil Ješka Kropáče z Frenštátu (Radověšic) a spor byl vyřešen poklidem.
Rok 1415 prozradí Maršíkovu vazbu na Hanuše z Pržna/Lešné. Hanuš v Lešném zapisuje věno své manželce Elišce k Maršíkovým rukám. Maršík je ručitelem také věna Svatobora z Kolšova, který zapisuje své manželce jedenáct kop platu v Postřelmově a Chromči. Jindřich z Troubek, jako purkrabí na Šternberku je poháněn Benešem z Víčkova za to, že „vzal jeho člověku odpuštění". Suma této žaloby je padesát hřiven. Eliška, vdova po Hanuši z Pržna, se v roce 1417 soudí se Zbyňkem z Všechovic o 300 hřiven za to, že jí zadržuje dědictví v Lhotě a Vysoké. Poručníky činí Maršíka z Radovesnic, Pavlíka z Pržna a Milotu z Lazník.
V roce 1420 Maršík své majetky v Bojanovicích vkládá do desek Jakubovi z Rakodav. V červnu 1428 Maršík z Radovesnic potvrzuje prodej svého domu v Olomouci, který učinil jeho syn Jan v době jeho zajetí. Tento prodej proběhl v říjnu 1426, kdy ho za 58 hřiven Jan prodává dolanskému klášteru.