Kateřina

„Krása je věru v oku vidoucího, v srdci rozlišujícího a v pohybu neovlivnitelného světla.“ Václav Cílek

Když sloh křesťanských králů-bojovníků, jak románský sloh nazval Jonathan Glancey, aby tím vyjádřil podstatu jeho povahy, pomalu a postupně končí, v prostředí západní křesťanské Evropy, konkrétně v severní Francii, se již rodí jeho nástupce – sloh gotický. Pomocí „suchých“ faktů, historických pramenů, archeologie a dalších zkoumání artefaktů můžeme pozorovat jeho vznik, průběh a vývoj v čase a místě, putování evropským kontinentem a vzájemné ovlivňování v různých zemích tehdejší Evropy, můžeme jej vysledovat na průčelí středověkých chrámů, v obrazech a sochách středověkých mistrů, můžeme vysledovat, čí „zásluhou“ výtvarná umělecká díla v jednotlivých obdobích vznikala i jaké myšlenky a filozofie je formovala. To vše má dnes víceméně danou podobu a fakta jsou všeobecně známá.

Základním kamenem poezie a věčnou inspirací básníků byl cit lásky, pojímaný ovšem jako cit, který jedince zušlechtuje a povznáší, tvoří ho lepším. Téma lásky, tisíckrát obměňované v mnoha různých variantách, se kupodivu nikdy zcela nevyčerpalo. Procházelo však, tak jak se vyvíjel žánr sám, různými proměnami. Jinak bylo téma zpracováno na jeho samém počátku, v písních a verších prvních provensálských trubadúrů, jinak francouzskou poezií kurtoazní, a opět zcela odlišně v období vrcholného a pozdního minnesangu.

„Nelze se lásky odříci, byť někdy zraní, z celé své duše sloužit chci překrásné paní.“ Václav Lucemburský

Druhý díl cestopisu.

Starobylé poutní místo Rocamadour leží v kraji Quercy, nedaleko města Cahors, proslulého svým dobrým vínem. Město bylo vybudováno na vysokém skalním ostrohu nad údolím říčky Alzou. Jeho historie sahá kamsi do počátků 11. století a údolí samo, především jeho četné jeskyně byly osídleny již v době pravěké. O Rocamadouru jsem se poprvé dozvěděla z dokumentu o Janu Lucemburském, český král údajně navštívil toto poutní místo, aby po vzoru mnoha jiných rytířů a válečníků vzdal dík za záchranu svého života a za slavné vítězství v bitvě u Mühldorfu.

král český, titulární král polský, hrabě lucemburský, markrabě moravský a arlonský